blog.cwok

… Dlouhá, strastiplná, smutná a plná čekání byla cesta vedoucí k pochlapení bulmastifa Artuše ze Strážců džbánů …
    V Artušově (i mém) životě je to natolik důležitý okamžik, že zakládám novou rubriku týkající se všech věcí kolem tohoto flegmatického dobráckého bulmastifa a doufám i jeho potomků.

    Jelikož jsem se psem nejezdil na výstavy, ale bral jsem ho spíše na výlety a akcičky socializovat ho mezi hromady lidských kamaradů, začalo být s přibývajícím psím věkem extrémně složité najít fenu za účelem zachování rodové linie (jak vznešeně řečené 🙂 Pravda, hodně lidé volali a psali, že našli Artušovy stránky a zda již nemáme štěňata, pes se jim jako otec velmi líbil, leč má odpověď, že ještě nemáme ani fenu je pokaždé usadila.
    S fenami se nám od začátku lepila smůla na tlapy. Postarší Adéla Artušovi nevoněla a její panička byla trochu hrrr, zvyklá na zkušené krycí psy. S Andulkou se zase ohromně spřátelili, námluvy byly dokonány a jen se čekalo, až páníček založí chovnou stanici a fenka bude hárat. Bohužel se toho nedočkala, smutně a předčasně umřela. Ale já vím, že ve psím nebi řádí stejně jako tady 🙂 Poslední šancí byla Arina, vše se dohadovalo narychlo a když s ní měla majitelka přijet, nic se nedělo a po mém telefonátu jen stroze oznámila, že si našla psa blíž k domovu.
    Pak se dlouho nic nedělo, až na podzim našla Míša inzerát na webu, zareagoval jsem na něj a začalo to vypadat slibně. Samozřejmě jsme o tom skoro nikomu neřekli, apriori jsme již očekávali fiasko a nemělo cenu zasévat bláhové naděje. No a Víťa (majitel feny) se nedávno ozval, že Cirby hárá a o víkendu můžeme přijet.
    Nebudu to prodlužovat, v pátek jsme dorazili do Bučovic za Brnem, dali štamprdlu na tykání, psi se také seznamovali, pak blbli a pak Artuš po pár pokusech na Cirby hupnul a zanechal tím na Moravě svou genetickou informaci. Víťa byl už zkušený chovatel, takže věděl co a jak a vše dopadlo dobře. Arťák byl po aktu, během svázání a po uvolnění, patřičně vykulený, ale poté ožil a aj piškotu smlsl 🙂
    A my, plni radosti (tedy hlavně já), jsme si prolévali chřtány domácí kořalkou a vínem, doprovázeni chrápáním na zemi pod našima nohama spokojeně spícího chlapa Artuše.