Kterak Artuš o panictví přišel

… Dlouhá, strastiplná, smutná a plná čekání byla cesta vedoucí k pochlapení bulmastifa Artuše ze Strážců džbánů …
    V Artušově (i mém) životě je to natolik důležitý okamžik, že zakládám novou rubriku týkající se všech věcí kolem tohoto flegmatického dobráckého bulmastifa a doufám i jeho potomků.

    Jelikož jsem se psem nejezdil na výstavy, ale bral jsem ho spíše na výlety a akcičky socializovat ho mezi hromady lidských kamaradů, začalo být s přibývajícím psím věkem extrémně složité najít fenu za účelem zachování rodové linie (jak vznešeně řečené 🙂 Pravda, hodně lidé volali a psali, že našli Artušovy stránky a zda již nemáme štěňata, pes se jim jako otec velmi líbil, leč má odpověď, že ještě nemáme ani fenu je pokaždé usadila.
    S fenami se nám od začátku lepila smůla na tlapy. Postarší Adéla Artušovi nevoněla a její panička byla trochu hrrr, zvyklá na zkušené krycí psy. S Andulkou se zase ohromně spřátelili, námluvy byly dokonány a jen se čekalo, až páníček založí chovnou stanici a fenka bude hárat. Bohužel se toho nedočkala, smutně a předčasně umřela. Ale já vím, že ve psím nebi řádí stejně jako tady 🙂 Poslední šancí byla Arina, vše se dohadovalo narychlo a když s ní měla majitelka přijet, nic se nedělo a po mém telefonátu jen stroze oznámila, že si našla psa blíž k domovu.
    Pak se dlouho nic nedělo, až na podzim našla Míša inzerát na webu, zareagoval jsem na něj a začalo to vypadat slibně. Samozřejmě jsme o tom skoro nikomu neřekli, apriori jsme již očekávali fiasko a nemělo cenu zasévat bláhové naděje. No a Víťa (majitel feny) se nedávno ozval, že Cirby hárá a o víkendu můžeme přijet.
    Nebudu to prodlužovat, v pátek jsme dorazili do Bučovic za Brnem, dali štamprdlu na tykání, psi se také seznamovali, pak blbli a pak Artuš po pár pokusech na Cirby hupnul a zanechal tím na Moravě svou genetickou informaci. Víťa byl už zkušený chovatel, takže věděl co a jak a vše dopadlo dobře. Arťák byl po aktu, během svázání a po uvolnění, patřičně vykulený, ale poté ožil a aj piškotu smlsl 🙂
    A my, plni radosti (tedy hlavně já), jsme si prolévali chřtány domácí kořalkou a vínem, doprovázeni chrápáním na zemi pod našima nohama spokojeně spícího chlapa Artuše.

7 komentářů

  • Rustty wrote:

    ÓÓÓÓÓÓÓGratulace, gratulace a jeste jednou GRATULACE. Bylo to super, celej vikend uzasnej a ja doufam, ze stenata budou a dalsi nabidky na kryti se jen pohrnou 🙂

  • Rustty wrote:

    ÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓGratulace, gratulace a jeste jednou GRATULACE. Bylo to super, celej vikend uzasnej a ja doufam, ze stenata budou a dalsi nabidky na kryti se jen pohrnou 🙂

  • Anonym wrote:

    pes, kerej si poradne neuzije neni clovek!

  • jrewing wrote:

    tak to gratuluju, dalsi prispevek k zachovani vysostneho rodu, vsak Artus byl taky kral a jak dopadl….:-)

  • jrewing wrote:

    z krve kralovsketak to gratuluju, povedlo se zachovat existenci dalsi generace tohoto rodu, vzpomeneme-li Artus byl kral a jak dopadl…:-)

  • cwok wrote:

    král Artušzemřel, pokud vím. A jak říká Lister: „Každej jednou umře. Narodíš se a umřeš. Chvilka mezi tím se nazývá život a ten je pořád před Artušem!“ 🙂

  • cwok wrote:

    král Artuš umřel,ale jak by řekl Lister: „Každej jednou umře. Narodíš se a umřeš. Chvilka mezi tím se nazývá život a ten je stále před Artušem!“ 🙂

Napsat komentář

Your email is never shared.Required fields are marked *