rumunský Český Banát  den druhý, kola a Karpaty

Paní domácí nás varovala, my ale jen s úsměvem mávli rukou … a později litovali…

    Vyspali jsme se krásně, ani brzké kokrhání kohoutů s námi nehnulo. Snídaně byla božská, domácí, čerstvá, z lůna matky přírody. Mléko přímo od krávy pod námi, čerstvá smetana, slaný balkánský sýr, vajíčka, mastnota. Plno energie na cestu.
V plánu jsme měli vyrazit po červené přes hřebeny a údolí do české vesničky Gerník. Dle mapy kousek, jen paní domácí nás varovala, že tam dorazíme tak po dvanácté. My však mávli rukou a mysleli si své. Chyba. Dorazili jsme tam po druhé hodině. Místním se vyplatí důvěřovat. Takže jsme ani nestihli odpolední hudební vystoupení spojené s bohoslužbou zpět ve Svaté Heleně.
    Ale Jižní Karpaty za to rozhodně stály . Dupání nahoru a dolů, překrásná zeleň, svěží vánek, zarostlé svahy . Kolem salaše rumunského bači, který propadl kořalce a ani děti do školy neposílá, musejí hlídat stáda. Uštěkaní psi. Stoupání a začínající vedro, úmorný hic, přímé slunce. Pauza ve stínu velkého stromu, opuštěné salaše, pastviny , stáda. Nad námi kroužící dravci a v dáli štěkot psů.
    Ovšem také rozmlácené kamenité cesty, od povozů vyleštěné kulaté kameny, prach a sypající se kaménky, tam jsem poprvé poznal limity svého trekového kola. Prostě nechtělo šplhat dál a nohama to nebylo. Ano, chvílemi bylo nutné kolo vést – holt turistické stezky rumunského kalibru.

 

Jižní Karpaty

No Comments

Napsat komentář

Your email is never shared.Required fields are marked *