filmy Ostrov a Jaro, léto, podzim, zima… a jaro
Jak jsem slíbil, každý den večer nyní navštěvuji snímky jihokorejského režiséra Kim Ki-duka v kolínském kině. Je to lahoda pro oko i mozek. Děj Ostrova se odehrává na horském jezeře, po chatkách na jeho hladině, v srdcích hlavních dvou "hrdinů", dost často také v jejich tělech. Zde se hodí poznamenat, že po shlédnutí filmu se pro mne háčky na ryby staly něčím naprosto novým, tajemným a pozoruhodným. Nejen sovy, ale i rybářské háčky nejsou, čím se zdají být. Při druhém shlédnutí se mnou již scéna s háčky a Hee-jin tak moc necukla, ne však s lidmi v kinosále. Drsné. Nicméně romantika mlžného jezera, hor, vody, minima dialogů a silné a naturální lásky mne opět uchvátila.
A druhý film Jaro, léto, podzim, zima… a jaro mě uchvátil, pohltil a přikoval k nepohodlné sedačce ještě víc. Čtyři roční období, čtyři fáze života, budhistický chrám plovoucí po hladině jezera, záběry přírody ve čtyřech ročních obdobích to byla naprostá, velmi pomalu plynoucí, kinematografická vizuální extáze. Budhistická víra, problém lásky, viny a odpykání si trestu, duchovní očištění a věčný koloběh. Báseň, balada, skvost.
Kim Ki-duk se mi líbí, v jeho filmech se často opakují explicitní milostné výjevy, navíc ten jejich asijský nádech je pro nás velmi zajímavý. Časté prvky morbidního násilí, vina, trest, často smrt. Mohu jen doporučit.
No Comments