blog.cwok

& po neúspěšném víkendovém houbaření se mi v noci zdálo něco podivného &    Někde na houbách… Nalézám ohromné množství hub, pěkné kusy, praváky, kozáky, bedly, samé zdravé kusy, nikde jediný červ. Plazím se mechem, sbírám. Je nás víc a už se dohadujeme, že končíme. Cestou zpět stále sbírám, nechce se mi jít rychle, všude jsou houby, loudám se (mám něco jako houbařský amok postihující mé babičky). Rozhodnu se, že už opravdu konec a najednou vidím obří houbu, sahá mi do půli těla. Vyrvu ji ze země, chytnu za nohu a mocným kloboukem dolů ji těžce táhnu – jednou rukou – směrem k čekajícím lidem. Koukám na houbu a čím víc se blížím ke známým, tím se houba postupně mění ve psa. Je vyschlý, vyprahlý, držím ho za tlapu a má stále tvar houby. Blížím se ke skupince, už jsem velmi blízko, kouknu a už nemám v ruce houbu, ale vyschlého psa zdeformovaného do tvaru houby. Nechci se ani domýšlet co je to za psa, má zlatou barvu… Vyděšeně se budím &