blog.cwok

… skrznaskrz travellerská dovolená proložená i lenivým povalováním na pláži…

Užívali jsme si grandiózně. Pěšky prošli staré původní vesničky Hersonissos, Piskopiano a Koutouloufari krčící se pod svahy majestátních krétských hor. Kochali se bělostným zdivem a modrými okenicemi baráčků a popíjeli místní pivo Mythos. A těžké řecké víno Samos.

Vystoupali Matýzkem horskými serpentinami až na náhorní plošinu Lassithi, uzavřenou kolem dokola vysokými, z oparu trčícími štíty hor. V Lassithi jsme obdivovali úhledná políčka, vyrovnané sady olivovníků, stáda koz a ovcí, pracujcí oslíky, pravoslavné kostelíky. Navštívili jsme klášter Kroustalenias… Nakoupili jsme domácí pálenku a vína od stařenky u cesty, co ani počítat nesvedla. Probádali jsme krápníkovou jeskyni Milatos, projeli kolem ruin Gournia. Pobyli jsme v Ierapetře , nejjižnějším městě Evropy, s plážemi plnými černého písku, bičovanými africkým větrem, ale s průzračnou mořsku vodou.

horská chajda

V Rethimonu jsme prozkoumali starou nedobytnou benátsko-tureckou přístavní pevnost, pak benátský přístav obklopený polorozpadlými renesančními domy, prošmejdili jsme i úzké uličky v srdci města. Svlažili jsme cestou rozpálená těla v křišťálových vodách sladkovodního jezera Kourna skrytého v horách. Na jihu pak zase z horských výšin shlédli minojské ruiny Komos a blízkou fantastickou pláž. O kus dál v Matale – vyhlášeném to sjížděcím místě hipíků – jsme se bičováni větrem a pískem vykoupali v obřích vlnách Libyjského moře. Navštívili jsme koňskou farmu, fotili strohé kostely, obdivovali akrobacii horských koz. Navštívili starobylý minojský palác Festos z jehož útrob pochází slavný disk s nedávno vyluštěným hieroglyfickým písmem. Omrkli Gortynu , nejdůležitější místo období římské nadvlády.

ruiny slavného mínojského paláce Festos

akrobatka horská koza

Odpočinkový den jsme strávili líným a ospalým poleháváním na písečné pláži, koupáním v moři, četbou a hrou v šach. A večerním pojídáním hroznového vína na balkóně.

Z přístavu Agios Nikolaos jsme lodí Kalidon vypluli podél pobřeží, strmých holých
skal i zelených planin na ostrov Spinalonga . Zde byla pevnost a ještě před padesáti lety městečko, kam byli posíláni do izolace malomocní. Museli si tam vytvořit opravdu zajímavou, ale smutnou komunitu. Pláž, gril, hotel a balení.
A pak už jen poblitý autobus, přeplněné letiště, zpožděný odlet a návrat do chladných Čech.