… život dokáže dávat i tvrdé rány pod pás – u Artuše se objevila rakovina lymfatických žláz …
Smutně se mi o tom píše, oči občas zvlhnou, klávesnici trefí slaná kapka, je to děs běs. Artuš měl dlouho problémy s kůží a ne a ne se vyléčit a pak jsem mu na zadních nohách objevil ty boule… MVDr. Dermatolog vzal vzorek a sdělil nám smutnou zprávu: rakovina lymfatických žláz – lymfom. Už mu je prý jasné, proč se nechtěla hojit kůže, tělo už má jiné – důležitější – starosti. Přesměrování na nádorového specialistu v Praze. Mezitím jsem objevil další boule po celém těle. MVDr. Onkolog provedl teď v pátek první chemoterapii. Stádium lymfomu se bude vědět přesně až pondělí dle krevního rozboru, dle orientační prohlídky je to minimálně třetí stupeň z pěti. Chemoterapie z Artuška udělá na půl roku až rok naprosto zdravého akčního pejsana a pak se vrátí rak a půjde to už z kopce. Ale to je ještě daleko.
Artuše jsem si pořídil, když jsem měl takové podivné – ve všech směrech prázdné – období, vypiplával jsem ho, socializoval ho (tahal všude mezi lidi :), vychovával a rozmazloval. On je něco jako můj syn a brácha dohromady. Vždy stál při mě a podporoval mě a já mu to teď vrátím a budu u něho, pomáhat mu ve slabých chvilkách, až do konce. Ale to je ještě v nedohlednu, zatím budeme normálně fungovat a rakem se nezatěžovat.
Chemoterapie zabírá slušně, boule skoro zmizely, rapidně se zmenšují. Artuš viditelně ožívá, začínají ho chytat roupy, chytá druhý dech. Je to fajn. Doma sice docela smutníme, poplakávalo se, ale život jde dál. Artuš je táta a díky prckům bude rod pokračovat dál 🙂 Mám pro něj už vymyšleny další výlety, aby ještě poznal pár věcí a lidí. Trochu na něj všichni začaly ještě víc šišlat a rozmazlovat ho, ale to se pohlídá 🙂 Hodně mě dnes potěšil táta, přinesl plastovou láhev plnou kovových i papírových peněz se slovy, že jsou pro Artuška. Od doby, kdy žačal hubnout a přestal pít pivo, dává stranou peníze, které by normálně za pivko utratil a za ten půl rok je to slušná sumička, která zaplatí nejednu chemoterapii. Skvělý tati, díky.
Nejhorší okamžik pro mě byl, když jsem se o lymfomu dozvěděl hned poprvé, ještě u dermatologa. Nějak jsem ani nemohl mluvit, ještě že tam byla Rustty a
mluvila dál s doktorem. Já koukal na Arťáka a byl uvnitř zničen – roztříštěn – vygumován. Vydrželo mi to i cestou autem domů. Alespoň že ten psík si to neuvědomuje a nemusí o tom stále přemýšlet a řešit to… Když nám v pátek doktor v Praze potvrdil diagnózu, byl jsem s tím už smířený a nic to se mnou neudělalo. Až jsem se tomu divil. No nic, život pokračuje, psík bude ještě dobu v klidu a budu se snažit, abychom si to oboustranně užili.
Chtěl jsem o té situaci napsat jen pár vět, ale nakonec z toho vznikl výron takovýchto chaotických myšlenek. Mám toho teď plnou hlavu. A na fotce je chemoterapie: kapačka na 20 minut.
Je mi moc lito, preci jen Artus tu zil s nami vsemi. Kazdy tyden byla zprava: Artus byl tam a tam a udelal to a to. Zivot je mrcha, vzdycky to bere ty nejlepsi… Me opustil pred mesicem Kubicek. Kdybys potreboval zalozit, tak take rada neco prispeju.Protoze uz jsem ho dlouho nevidela, mohla bych se na nej nekdy az pojedes ze skoly s tebou podivat?Dej mu za me pusu na cumacek. A co ty jeho synove, nevezmes si jednoho? Me uz se cvici nova zluta andula na prstik a Kubicek odpociva pod zlatym destem, kde obohacuje pudu o ziviny.
je to smula, aspon jsem rad, ze to neprislo driv, takhle mohu rict, ze si uzil dostatecne a hodne toho poznal 🙂 doktori rikali ze meli pripady, kdy to postihlo i 14ti mesicniho psa…Zalozit opravdu nepotrebuji, ale diky…Stenata jsou uz rozebrana…Budu ho muset jeste vzit do prace/skoly aby to tu ponufal :)Je to blby rikat, ale uz take vim, kde bude Artus obohacovat pudu az prijde jeho casJo a pusu rozhodne dostane 🙂
JAk jsi ho dokazal udrzet, aby pri te kapacce lezel. Vim, kdyz jsem davala antibiotika andule strikackou, tak to byl boj, ja i ona jsme trpely.
Uz se mo tesim az prijde, dodnes si pamatuju, ja tu byl kdysi o prazninach a prisel nejaky dealer s nabidkou prasku a Arty stal na chodbe se svym telecim vyrazem a dealer couval. Sorry, ale Arty je pro me takove telatko, tomu muzes strcit ruku do tlamy a vim, ze nekousne.
ty jsi pichala jehlou? to jsem se jednou snazil Artuse taky, ale neslo mi to a kdyz mel rozpichany to misto na zadech tak jsem s nim jel k nejakymu doktorovi a ten mu to bodl asi za 4 s, dostal za to kafe :)zavedli mu kanylu, s ni ce citil nesvuj a tak byl naprosto klidny, sedl a pustili mu to do zily, celou dobu byl klidnej (on je furt), pak lehl a fakt hodnej… sedel jsem celou dobu vedle neho a hlidal aby si to nejak nevytrhlJo on je flegmous…
No koukám, že ses pěkně rozepsal 🙂 Je to šmudla. Já stejně nevěřím tomu co říkal ten doktor, podle mě tu bude dýl. Je to nespravedlivý.No musíme to vydržet a hlavně nebýt před Artušem skleslí a rozdávat mu radost. Někde jsem četla, že třeba jak lidi někdy brečej, vezmou si k sobě domácího mazlíčka a utěšujou se jím, tak to prý vůbec není dobrý, že to to zvíře hodně těžce nese. Takže musíme být pozitivní a dělat, že se nic neděje, ať se cítí co nejlépe a myslí si, že je vše v naprostém pořádku.Paaaaa, kissss
mazel ARTUŠDržím Artíkovi palce. Nezaslouží si za svoji dobrou povahu, aby ho přemohla tak zákeřná nemoc. Když jsem ho poznala poprvé, zastavil se mi hrůzou na chvíli dech. Po dalším „otrkání“ mi bylo jasné, že přibyl do rodiny další mazel (páníčka Honzu samozřejmě nevyjímaje) a obavy nebyly na místě. Hned mi bylo jasné, že by neublížil ani bleše, natož mouše. Je to moc hodný pejsek s úžasnou dobráckou povahou (hodnějšího snad ani neznám). Přeji mu co nejhezčí a co možná nejdelší pobyt na tomto světě. Ať se stane cokoliv, už nikdy z mého srdce neodejde. :o) III. panička v pořadí z Líšnice
artušahoj honzo je mi to moc líto,artuš je skvělý zvíře budu mu držet palce aby byl co nejdéle to půjde v pohodě a Vy s ním…Dana.
dekujivsem za hezka slova a podporu, my to s Artusem nejak spokojene doklepeme, ted ma zrovna skvelou formu a urcite dlouho jeste bude mit 🙂 byl ve ctvrtek na prohlidce a doktor si chvalil jak lecba skvele zabira…
artušNO JE TO TROCHU DIVNÝ,ALE JÁ SI VÁS S ARTUŠEM PAMATUJU NA ASI JEHO PRVNÍ VÝSTAVĚ „DEN BULLMASTIFFA“ V OLOMOUCI,TENKRÁT JSME TO S MANŽELEM POŘÁDALI A ARTUŠ SE NÁM MOC LÍBIL…A TAK VÁS SLEDUJU PO NETU Z POVZDÁLÍ…A TAHLE ZPRÁVA MĚ ROZESMUTNILA..UŽ JSEM VÁM NAPSALA SVŮJ PŘÍSPĚVEK O MÉ FENEČCE BAMBOO…DRŽTE SE A DRŽÍM PALEČKY…ELVÍRA
ArtušekTak i mě dostila ta smutná zprávička! Když jsme se naposledy viděli, byl to kus veselýho chlapíka:-))) Držím moc palečky a celá moje smečka taky – hlavně sestřička Anča.Otáhalová a bulmastífci
dobry denArtuš je stále kus veselýho chlapíka, chemka zabírá a naše obavy jsou potlačené v pozadí. Díky za podporu, pozdravuje vaši smečku, rádi na ně vzpomínáme 🙂