Jaká ambasáda taková země?
Zanedlouho se chystáme s Míšou do světa, přesněji do Senegalu a Gambie a v rámci vyřizování víz jsme byli nuceni navštívit jak britskou, tak francouzskou ambasádu v Praze. Problematika získání víz do výše zmíněných afrických zemí by dala na samostatný příspěvek, spokojíme se pouze s tím, že po několika telefonátech a málem popraskaných nervech, bylo nakonec možné vše potřebné „oběhat“ na ambasádách těchto velmocí.
Webové stránky britské i francouzské ambasády jsou reprezentativní, ta druhá dokonce mému oku lahodí více. Ovšem u kamenných verzí obou institutů již lze rozeznat značné rozdíly.
Perfektně zabezpečená (svůj díl na tom má i nedávno [díky Markéto] v médiích zmíněný zátaras před vjezdem do brány velvyslanectví) britská ambasáda v Thunovské ulici kousek od Malostranského náměstí na vás uvnitř dýchne decentní diplomatickou atmosférou. Víza byla vyřízena relativně rychle na počkání, formulář byl dvojjazyčně (en-EN + cs-CZ) a při placení měli bez problému drobné na vrácení. A strážce u hlavního vchodu – vypadal jako letušák – byl hodně v klidu.
Naopak francouzská ambasáda (nebo alespoň její vízové oddělení) mi uvnitř po rozkoukání připomnělo pravou českou poštu. Ale postupně. Budova se nachází v Nosticově ulici hned vedle Maltézského náměstí, kde má jednu ze dvou budov má bývalá střední. Dveře byly otevřeny, inu vešli jsme a hned nás brzdila zmatkující paní ostraha, Míšu vytlačila na ulici, já musel odevzdat všechny věci, ale to už jsem dávno byl za provizorním tunelem detekujícím kovové předměty 🙂 Paní ostraha na mě mluvila anglicky, řekl jsem jí česky, že jsem Čech, načež se mě po chvíli zeptala, zda jsem Francouz. Pak vyzvídala proč vůbec tam jsme a důvod, že chceme víza do Senegalu jí nejspíš dostatečně neuspokojoval. Vyzvídala ale v naprosto přátelské atmosféře. U okénka nám paní – se kterou Míša mluvila telefonicky – sdělila, že kopie co nemáme (chyběla nám pouze letenka a pas s gambijským vízem a mě výpis z účtu, zbytek jsme měli připraven – výpisy z účtu, pojištění, pracovní smlouva, job description) nám neudělá, protože má rozbitou kopírku a o 10 metrů vedle na kopírce své kolegyně to neudělá, protože nemá čas. A uniformovaná žena ochrana celou dobu přestavovala detekční tunel za vchodem. Inu šli jsme zpět na Malostranské náměstí kopírovat.
Nebudu to prodlužovat, vyplňování formulářů již zpět u přepážky zabralo i s pomocí paní snad půl hodiny, za námi se již kupil dav nervózních Francouzů. Do Senegalu pouze přiletíme a poté z něj odletíme, většinu času budeme v Gambii a díky tomu jsme museli zařídít tranzitní vízum, což lehounce přikomplikovalo situaci. Zaplatili jsme přesně 2084 Kč (za oba) – paní neměla drobné tak nás na tuto částku upozornila hned na začátku 🙂 Druhý den jsme si měli zavolat a zjistit, zda nám konzulka víza dala, byla možnost, že bez potvrzených rezervací ubytování v hotelech nám ji nedá. Naštěstí to dopadlo dobře, ještě nám lehce pocuchali nervy večerním telefonátem, který jsem ale zaregistroval na mobilu pozdě a při volání zpět už na vízovém nikdo nebyl a spojený Francouz mi jen řekl ať zavolám druhý den. Celé to bylo jen kvůli tomu, že konzulka chtěla vědět jakým dopravním prostředkem pojedeme do Gambie. Věta: „Autobusem“ úplně stačila.
Konečně dnes jsme se dozvěděli, že víza máme, celkem jsme si oddechli, bylo to jako vždy dost na poslední chvíli, ale hurááá. A trvalo to jen 3 dny. Navíc provizorní podmínky francouzského vízové oddělení lze omluvit faktem, že byli do základů vytopeni při velkých povodních v Praze. I když už to několik let bude…
A na závěr jen informace pro další cestovatele, kteří by chtěli zařizovat víza do Senegalu. Především zastoupení Senegalu v ČR bylo relativně nedávno zrušeno. Službu nabízí několik cestovek a také Student Agency. S těmi jsme nejdřív jednali i my. Jde o to, že vyplněný formulář s fotkami a pasem pošlou poštou na zastupitelství ve Vídni, Bruselu, nebo v Berlíně. Účtují si za to nehorázné peníze (1900 Kč), říkají tomu vízový servis, ale přitom vám ani nejsou schopni poradit s vyplněním formuláře („ona ta kolegyně co umí francouzsky má dovolenou“) a slovo vyplněný vzor neznají. Formulář sám je kopie z faxu nevalné kvality, ve francouzštině a němčině, ale z německé verze jde rozluštit – abych nekecal – 40 %. Dorazilo nás, když ředitel SA Míše řekl, že ty víza „asi nikdy nedělali“ a dodal, že zařídí urychlené zaslání českých nebo alepsoň čitelných formulářů. Po týdnu nám poslali ty samé žvance z faxu v elektronické podobě. Děkujeme Student Agency nikdy více. Není žádný problém v klidu, relativně rychle a za menší peníze pořídít vízum – i když za cenu trochu větší byrokracie a kopií všeho možného – na francouzském velvyslanectví.
Koukám že původně plánovaný krátký článeček se rozrostl do obřích, přímo byrokratických rozměrů 🙂 A to jsem chtěl jen napsat, malé porovnání ambasád těchto zemí a nejsilnějších – na vlastní kůži získaných – dojmů z těchto zemí. Těmi jsou: Anglie – upravené kamenné baráky, elegance, lišky v parcích, Francie – psí exkrementy v ulicích, pobouraná auta zaparkovaná namačkáním na sebe 🙂
No Comments