blog.cwok

v česku to asi jinak nikdy nebude
V úterý jsem na kole – po jakémsi vyřizování na OLZ – dorazil do nejmenovaného pardubického výzkumného ústavu. Ve městě perníku, hokeje a koní (ať už živých, či stylizovaných do dvojtečky a písmene U [1, 2]) je velmi využívaným dopravním prostředkem kolo. Město má přímo pavoučí síť cyklostezek a rozkládá se skoro v rovině, což k používání kola přímo svádí.

I dorazil jsem v chladném ránu do svého cíle a hledal místo kam zaparkovat bicykl. Při příjezdu mě ještě lehce zbuzeroval vrátný, sice mám již čtvrtým rokem zaměstnanecký průkaz, ale on jediný mě nepouští dovnitř a obvolá šéfa a až pak mohu jít. Při zkoumání stojanů jsem si všiml, že mnoho kol ani není zamčených. Hlavou se mi honily myšlenky o zabezpečení areálu (viz vrátný) a důvěře zaměstnanců. Já si pro jistotu svojí plečku stejně zamkl – i když jen jedním zámkem.

Celé dopoledne jsem pracoval, až mě k poledni z vědeckého bádání vytrhl podnikový rozhlas: „Upozorňujeme zaměstnance, že v dopoledních hodinách byl z kanceláře pana XXY odcizen notebook pana ZZX. Byla přivolána policie a prosíme všechny zaměstnance, aby s ní v případě potřeby spolupracovali. Opakujeme …“.

Chvíli jsme s laborantkou zůstali stát jak opaření a divili se, jak je toto tady vůbec možné. Chvíli jsme to řešili, pak jsem ještě dělal a nakonec vyrazil zpět do školy.

Kolo jsem měl na svém místě 🙂 Vrátný mě ani nešacoval. Zda dopadli zloděje nevím. Vím jen, že kolo – i když plečku – si budu nadále zamykat. Navíc jsem si vzpomněl, jak jsem ráno o kradení (i když „jen“ kola) přemýšlel… Náhoda?