A zase to běhání

Motivace jménem Haruki Murakami

Minulý pátek – bylo to šílené vedro a dusno – jsem běhal u nás v oboře. Kdybych v tu dobu posuzoval okolí pouze podle sluchu, musel bych tvrdit, že pršelo. Ale ty zvuky hojně padajících kapek ve skutečnosti vyluzoval hmyz schovaný v listí, větvích, trávě, lesním podloží. Běžel jsem sám lesem a les kolem mě mocně, intenzivně žil. Líbí se mi, že každé běhání je trochu jiné.

Rozběhal jsem se, a to velmi slušně, dávám desítky, čas na kilometr mi plynule klesá a výsledný dojem z běhu mám ohromně příjemný. Mám aktuálně dvě motivace, dvě hnací síly. První je pracovní partner, který začal vloni běhat a letos už absolvoval bratislavský půlmaratón. Tím mě dopálil a jsem rozhodnutý letos půlmaratón dát. Do Prčice, vždyť ty jeho naběhané dávky se od mých neliší.

Druhým motorem, řekl bych v dlouhodobém časovém horizontu, je kniha O čem mluvím, když mluvím o běhání od Harukiho Murakamiho. Jeho Norské dřevo mě uchvátilo, přečetl jsem ho jedním dechem. A když jsem zjistil že běhá a napsal o tom knihu, ihned jsem se do ní pustil. A stálo to za to. Murakami je borec, líbí se mi jeho přístup, jeho životní názory a vztah k běhání. Je úžasné, jak lze napsat knihu, jejíž páteří je běh, zápisky z deníku, vzpomínky na závody. Čte-li knihu běžec, tak s autorem naváže jakési souznění, ví o čem je řeč a mlčky přikyvuje. Úžasné.

No Comments

Napsat komentář

Your email is never shared.Required fields are marked *