Mrchopěvci Jana Křesadla

…několik nesmrtelných, nadčasových útržků z knihy…

   Dnes jsem dočetl prvotinu Jana Křesadla (Václava Pinkavy) nesoucí název Mrchopěvci. Zapůsobila na mě – očekávaně – dost silně a já se tu podělím o několik velice zajímavých textů z knihy. Knihu autor napsal v britské emigraci během roku 1980, vydána byla v roce 1984 ve Škvoreckých torontském nakladatelství. Linie příběhu spočívá v nezáviděníhodném údělu Zderada – komunistickým režimem zadupaného intelektuála – živícího se mrchopěním", jehož vydírá – na základě parodiální, Zderadem ještě na gymnáziu v řečtině sepsané Ódy na Stalina – prominentní tajuplný papaláš. Vydírání spočívá v bytí po vůli tomuto Obludovi, který přichází se stále deviantnějšími požadavky. Prostitut Zderad postupně odkrývá Netvůrkovu indentitu, zaplavuje ho stále větší strach a dochází k překvapivému radikálnímu finále. Pamatuji, že dávno na střední jsem četl od Křesadla knihu Vara Guru a nadchla mě též. To znamená, že se vrhnu ještě na jeho další tvorbu. A zde slibované útržky, cituji:

Obluda čili docent Skomelný je pryč i se svou maskovací spořádanou rodinkou. Na Krymu? Nebo jen ve Špindlu? Nevím. Rozpětí naší zkušenosti je v tomto směru dosti omezené a vzhledem k vlastnímu, značně plochému kádrovému profilu nevíme vůbec, kde tráví prominentní intelektuální vransupové zaslouženou dovolenou počátkem let padesátých. Zeptejte se na to sami některého exvransupa. Však je jich venku jako máku a pořád nám dělají vedoucí roli" a representují nás, protože, to se ví, každý činitel chce jednat zase s činitelem, jenž je hoden jeho významu, a přitom ho nenapadne, do jaké míry se velejas a naopak obskurnost dají u nás a v okolí uměle vyrábět.

Zderad si nebyl dosti jasně vědom jedné věci, totiž že vransupové trhají střeva za živa i jeden druhému a musí se pořád pojišťovat a zajišťovat i před zdánlivě nejbližšími. Chudáci.

Smrt je jen pausou mezi dvěma tóny nesmírných varhan jsoucna a vesmír se zdá šíleti rozkoší bytí.

Nač třeba existuje takový obluda. Vždyť je to přece chudák všech chudáků, když musí dělat to, co dělá. Není divu, že je pak zlý a nejzlejší. A kdo za to může, he? To se pak ten Bůh nemůže divit, když to nechci, když dám přednost nicotě. A je-li nějaké peklo, půjdu tam raději, než abych vydal svou ženu a dítě kdovíjakým mukám. Jakýsi filosofický blbec, myslím, že Aristoteles, tvrdí, že býti je lepší než nebýti. Těžko. Aspoň ne za všech okolností. Ne za těch mých.

2 komentáře

Napsat komentář

Your email is never shared.Required fields are marked *