Drátenický team-bulding

Utužovali jsme pracovní kolektiv ve Žďárských vrších

   Nemám tyto huráakce rád, když mě někdo nutí dělat aktivity, které dělat nechci. Povinné pobíhání (pojal jsem to jako první trénink po měsíci) po lese a shánění slov rozvěšených po stromech mi ale nevadilo. A následná pantomima se taky dala překousnout, bo lakros – který jsme indiánsky oregonsky hrávali – jsem předvedl mistrně 🙂

   Horší to bylo s volnou zábavou, poněvadž hromadné míčové hry vskutku nemusím. Naštěstí se naskytli další dva podobně asociálně smýšlející kolegové a plán byl jasný – túra na Drátenickou skálu (Drátník, Dráteničky, Dráteníčky).

5 komentářů

  • Paradniakce na ktery se cloveku nechce byvaji vetsinou pak nejlepsi 😀

  • pyrous wrote:

    peknypekny fotky, ale to uz jsme rikal

  • Monouch wrote:

    Náhodou to zní dost dobře a ty panoramata jsou moc moc pěkný! Já myslím, že team-building v omezené míře je dobrá věc pa

  • Onotaky jaksi záleží na tom týmu :)Ale musím přiznat, že letos mě to bavilo asi o 400% víc než loni 🙂

  • dana wrote:

    hezký..Teambuilding je fajn, když se sejdou dobrý lidi nebo když si můžeš přizpůsobit program podle toho, co máš rád.. procházka musela být super, panoramata vydařený 😉

Napsat komentář

Your email is never shared.Required fields are marked *