Vaihingenský hrad a podhradí  Vaihingen Burg und Schloss Kaltenstein

…i ze služebky se dá vytěžit trocha fotopotěšení…

   Do místa ubytování během služební cesty do Německa jsem dovalil skoro za tmy, ale stejně jsem měl hromadu času, než dorazil pracovní partner. A tak jsem popadl foťák a vyrazil na hrad tyčící se nad městečkem. Liduprázdno, úzké uličky, padla tma i vlhká vlezlá zima – pára šla od plic. A mnou začala prostupovat kouzelná nálada dýchající z tohoto starobylého místa. Stoupal jsem strmým svahem až úpatí hradeb Schloss Kaltensteinu – dobrá slovník tvrdí, že se jedná o zámek a ne hrad, ale jak jsem zjistil, dříve to byl hrad neboli Vaihingen Burg.

 

hrad

 

    Z četných ochozů a nádvoří se mi vynořovaly stále nové pohledy a otevíraly výhledy na město Vaihingen pode mnou. Došmejdil jsem dokonce až do vinice na svahu pod hradem. Dostal jsem se na hezky osvětlené nádvoří hradu, kde byly po obvodu normální obytné prostory, ale pro veřejnost uzavřené. Řekl bych, že se jednalo o nějakou mládežnickou školu, nebo co může znamenat slovo jugenddorf a jugendwohnheim?

    Prošel jsem kamennou branou na zašlou terasu.

 

brána

 

    Při toulání hradbami mě také dlouho a pozorně sledovala z ochozů hradní kočka a z fotky je jasně vidět, že se jednalo o éterickou bytost – snad v ní přebývá duch některého z dávných hradních vládců.

 

kočka

 

    Některé cestičky ležely skutečně ve tmě, která by se dala snad jen laserem krájet a jediným zdrojem světla tam byly přízemní kamenné hranaté lampičky lemující hradní chodníky.

 

lampy

 

    Hrad jsem si skutečně užil a pak pomalu sestupoval do srdce městečka. Bral jsem to kolem vinic a pak úzkými krkolomně strmými chodníčky a schody mezi starými baráky. Párkrát se mi otevřel pohled na zajímavě osvětlenou věž místního kostela a pak jsem se ocitl v historickém centru města, klasické trámované štíty domů, kamenné uličky, náměstí. A nad tím vším se tyčil hrad a kousek pod ním i kostelní věž.

 

věž

 

    A pak – řádně promrzlý – zpět na hotel a ohřát. Skutečně příjemné využití času, lepší než čekat na hotelovém baru, kde jsme ostatně stejně skončili, ale až mnohem později 🙂 A ti, které fotky ještě neunudili se mohou kouknout na celou galerii z této procházky.

9 komentářů

  • pyrous wrote:

    Fotecky pekne, trosku mi to misto neco pripomina, ale to je asi jen takova podoba diky tomu hradku, ze je na vrsku jako mnoho jinych. Jinak magicka kocicka je rulez… moc se povedla. Chlape mas basnicke strevo, ten text je opravdu dobry:-) Ja ych se neky chtel kouknout nejlepe v lete na ten hrad http://www.medievalworlds.com…jpghttp://media-cdn.tripadvisor.com…ale i v zime je krasny…:-)

  • pyroušibylo by to fajn jet na ten hrad jak odkazuješ, je úžasnej, ale chtělo by to i ten vrtulníček…

  • Monouch wrote:

    Honzíku, ty si neuvěřitelný romantik :o)Foty jsou krásné a ta kočička byla rozdodně duch . . .

  • No vypada to moc pekne a ty kamenny hranaty lampicky jsou krasny, ty by se mi libily na zahrade 🙂 Mel si jich par privezt 😀

  • marketka wrote:

    hezky vsechny, pro me nejvic ta posledni& hodne zvlastni

  • Dana wrote:

    Pěkný..Fotky fakt pěkný, určitě parádní okořenění pracovních povinnosti..:-) Nebál ses tam?

  • Bát se?Jedině snad toho ducha v kočce 🙂 Ne, bylo tam fakt mrtvo a ani noha. Jen párkrát mi na mysl přišla vzpomínka na Budapešť a ten velký park v kopci a ta podivná individua, která si nás zle prohlížela zpoza křovisek, čichání schované v rukávech od bund…

  • cihe wrote:

    Teda, ty jsi romantik, skoro ti ten klid v duši závidím . . . a bílou paní jsi taky potkal – v tý tmě by snad ani nebyla k přehlédnutí?

  • bílá panítu tam potkat to by byl skutečně zážitek… silný zážitek, ale bohužel 🙁

Napsat komentář

Your email is never shared.Required fields are marked *