Rekord v rychlosti odmetání chodníku

… jsem nedal, přemožen starým pánem …

   Včera večer jsme měli u Smahni komorní rozlučku, odlétají ve čtvrtek se Stáňou na Nový Zéland za Mechem na dovču a už když dorazil později Hafik, sněžilo venku. Hezky jsme se zrozlučkovali a domů jsem to vzal trochu oklikou kolem Letné s Hafikem. Bylo bílo, sníh křupal po nohami a já lámal Hafika, aby zašel na ples, kde budou skoro všichni Oregoni. Zlomil, prý si koupí oblek a půjde. Sám. Jako já. ((Což mi připomíná, že chci něco napsat o Ňéně v Anglii, o našich vzájemných návštěvách, plus zabásnit o atmosférou našlapaném okolí Kenneth-Avon kanálu, ale nenalézám čas, či náladu…))

   Cestou od Letné, nadšen sněhem, jsem si řekl, že náš barák bude první v ulici s odmeteným sněhem a než zalezu do tepla, tak to udělám. Poslední dobou to vůbec nějak beru vážně 🙂 Bylo kolem jedný v noci. Vytřeme zrak sousedům, neumožníme nikomu uklouznout, Mountfielďáci nebudou mít možnost to ujezdit…

   A jaké (ne)milé překvapení, starý soused z vedlejšího bloku z baráku s vchodem k parčíku, světlo na dvorku, koště v ruce a odmetá takle po půlnoci chodník jak o závod. Tak jsem srazil paty, chopil se taky čarodějnického vehiklu a byl jsem alespoň druhý…

2 komentáře

Napsat komentář

Your email is never shared.Required fields are marked *