4.09.2008
cesty života jsou jak dravé říční proudy - jen tak ... a jeden z těch proudů odvířil směr Británie ...Ňéňa – moje nejdražší – odjela na rok do Británie. Ňéni nová práce za moc nestála a dobře udělala, že vzala nabídku, kterou by bylo náramná škoda odmítnout. Jazyk, klid, poklidná mentalita národa, který dal vzniknout Červenému trpaslíkovi a dalším britcomům. Bude to velmi přínosná a zajímavá zkušenost a navíc budu mít i já možnost se podívat na návštěvu do mé oblíbené Anglie. V Bathu jsem právě ještě nebyl...
Ňéňa bude hlídat klučičí osmiletá dvojčata v obrovském 300 let starém venkovském sídle (lovely countryhouse) kousek za Bathem, vozit je do školy a venčit psa podobného koštěti. O její náplni tu nebudu moc psát, protože sama tak trochu oprášila svůj zápisník a o své zážitky se bude dělit právě tam. Takže račte okusit její první dny, velmi vypečenou brigádu nebo řízení auta vlevo po Bathu. Ještě že jsme koupili ten notebook. A vůbec moderní technologie nám dovolují komunikovat velmi rozmanitě a hlavně často...
K tomu řízení auta tu musím postnout její slova z ICQ:
"hromady aut, uzky silnice, vsude pri krajich nekdo stoji, kazdy ma velky auto, nikdo absolutne neovlada kde mu auto konci a kde zacina, sami snad nevedi po jaky strane jezdej, kdyz se tu mijej dve auta tak jedno vzdy musi zastavit, zensky maji samy jeepy a cumej za tim jak vrany a absolutne ty velky auta nezvladaj, no peklo"
Ale smutno mi i tak je. Je to vlastně přesně týden, kdy odletěla. Ten celý minulý týden byl pekelný. Stěhování zpět do Kolína, hektické narozky a pak loučení a do toho zrovna hodně náročný pracovní týden a pozdní spaní a brzké vstávání... A loučení, vlhké oči, předstírané siláctví, smutno. Najednou se objevila v životě velká díra. Teď se jí snažím zaplňovat prací a sportem. Je to ale nezvyk. A těžko se mi odjíždělo z Květnice, od pejska Rafíka, který je sice trdlo, ale dobromyslné. Hodně těžko se mi odtrhávalo od Klánovického lesa a Škvorecké obory, kde jsem naběhal stovky kilometrů. Poslední běh byl takřka mystický.
A hlavně opuštění baráčku bytné Moňoucha, který jsme společně ve třech sdíleli. Myslím, že jsme byli vynikající nájemníci :) Moňouch si také prošla dlouhou krizí s Jakubem a teď má prostor začít v klidu znovu. To už je ale úplně jiný příběh, jehož závoj je možné částečně odhalit zase v jejím zápisníku. Mňo, přeji nám všem třem mnoho zdaru v pokračování, ať se ty dravé říční proudy zase zavíří a opět někde někdy splynou.
A asi budu trochu víc zase psát sem...
Komentáře
PIPI KLUK (Rustty - Mail - WWW) Vloženo 05.09.2008, 22:38:07 SMAZAT!
No krásně si to napsal, až mi slza ukápla. Je to krásná zkušenost, ale doma je doma, ať si kdo chce co chce říká. A já se domu těším už teď.
M.T. *mlask*
Ňéňo (cwok - Mail - WWW) Vloženo 05.09.2008, 23:27:25 SMAZAT!
zkušenost je ale neocenitelná věc a nikdo ti jiuž nevezme ... važ si toho ... doma bývá často stereotyp ... MT
(Lůca - Mail - WWW) Vloženo 10.09.2008, 11:43:43 SMAZAT!
..já musím přoznat, že souhlasím s Míšou... jako bych četla červenou knihovnu.... :o)
Ale klídek, rok uteče ani nebudete vědět jak... ,o)
Téda (Monouch - Mail - WWW) Vloženo 05.11.2008, 19:05:36 SMAZAT!
Sice to reaguji s křížkem po funuse jak se říká, ale až dneska jsem si to přečetla a úplně mě to Honzíku dostalo, jak si to napsal.I vy mě moc chybíte a ten týden co tu Něňa s tebou byla tu bylo zase hezky a veselo. Moc se mi po vás stýská. Pa Vaše bytná Moňouch
Přidání komentáře...