blog.cwok

trpím jak pes, bolí mě žlučník, je to peklo …
    Je tu léto a bolest žlučníku se mi usídlila v pravé straně těla. Peklo nastává. Že by díky ruské stravě? Nervům před doktorskou zkouškou? Tmavému Pernštejnu popíjenému ve větším množství při oslavě zkoušky? Nebo díky vymražené vodce Sankt Petersburg a moravské slivovici popíjených včera při kolínské oslavě zkoušky? Mimochodem vypečené oslavě – kamarád Mech přijel z Nového Zélandu na pár měsíců do Česka a tak jsme to slavili vše dohromady 🙂 Mecha tvrdý mok natolik zdestruoval, že chodil v kožených kalhotách a naducané péřovce, klepal se zimou a pak procházel tůjemi na své zahradě. Ale zpět ke žlučníku, nejspíš na něj má vliv kombinace všech výše uvedených prvků a stojí to za to. Dnešní celodenní cyklovýlet jsem od oběda spíš protrpěl a doma se narval Febicholem. Naštěstí jsem pak vyhrabal z pytle léků dryáků, které jsme si vozili po Gambii i Algifen a hned ho lupl. Bolest trvá, je to sekec, před spaním dám teď ještě tabletu a uvidím jak ráno. Ale bude to spíš na víc dnů. Takže si opravdu užiju volné dny. Na netu jsem našel recept – po ránu na lačný žaludek vymačkat půlku citrónu a lupnout se lžičkou olivového oleje, za deset minut druhou půlku citrónu s teplou vodou. Zaexperimentuju hned ráno – to bude sekec. Dobrou žlučníkovou bolavou noc.