… slast pro duši a zároveň tragédie pro zažívací trakt …
Konečně jsem v naprostém časovém presu stihl dopsat článek na červnovou konferenci, odeslal ho lehce po "before 30 March 2006" a napětí ze mě opadlo. Kdyby ale opadla i hladina Labe. Dnes jsem již za světla vnímal okolí kolem sebe cestou domů a namátkou kolem Břehů Labe svižně překonalo břehy a okolní pole vypadají jako rýžová. Tedy samá voda, zrcadlící se vodní hladina, občas trčící stromy. Podél silnice hodně zaparkovaných aut a lidí s foťáky, pohled náramný, ale ty důsledky.
Jenže o tom jsem vlastně psát nechtěl. Text měl patřit víkendové odpočinkové akci na horách pořádané firmou spřízněnou s lásky zaměstnavatelem. Vegetili jsme na Lovčence. Hned v pátek jsem byl jediný kdo přijel načas a tak jsem hodinu čekání strávil u Udatné v putyce i s Artušem. Tůra na chatu byla nádherná, plná tmy a manžestrovacích rolb.
Za svůj vtípek o salmonele (před několika lety tam na chatě byla) při uvítací večeři jsem byl rázně okřiknut, nicméně zestárlé nezdravě zbarvené rajče na talíři již mohlo být jistou indícií o dalším směrování celé akce 🙂
Hodně se popíjelo, na kytaru vyhrávalo, navíc při venčení Artuše mě popadla horská euforie a došel jsem až na Ručičky. Psovi se to líbilo a já si vzpomínal na freeridy a zkoušení skoků v místech kudy jsme procházeli. Rokytnice dole pěkně svítila, protrhanými mraky zas zářily hvězdy, jedním slovem – nádhera.
V sobotu a neděli neustále pršelo, dali jsme tři promoklé jízdy a pak se už jen dezinfikovali na Lovčence. Po dlouhé době jsem se zase pěkně práskl s Daffem a navíc s Karlem, kterého jsem kupu let neviděl (no tak tři). Zábava jak má být a při večerním venčení opět euforie na Ručičkách 🙂
V neděli jsme chajdu opustili celkem brzo ráno, stačil jsem si ještě příjemně poklábosit s majitelkou o psech a ze staré paní vedle vypadlo, že na Karlštejně má soused podobné psy – samozřejmě jsou to otec a bratr Artuše 🙂 Svět je malý. Cesta hustou mlhou a s pobolívající hlavou zpět domů nestála za nic.
Zde by se mohlo zdát, že vyprávění končí, ale právě naopak. Večer a v dalších dnech čekalo mnoho lidí ošklivé střevní překvapení. Mě bylo blbě celkově, v pondělí jsem lupl modafen a srovnal se. Láska již v neděli v noci pročistila střeva a druhý den i žaludek. Následovalo odpolední volno a kurýrování. Mamka šéfa a bratr zůstali ležet doma další den a kluci technici si to vytrpěli podobně. Nyní jsou snad již všichni srovnaní a zdraví. Už jen přemýšlíme zda to bylo těmi labutími stehýnky k večeři. A já mám ponaučení: dezinfekce se nesmí podceňovat, že jo Daffe?
No Comments