blog.cwok

… vábení jara, těla a vyschlé cyklostezky se nedalo uniknout …

Už cestou vlakem při pohledu na sluncem zalitá vodou nasáklá bahnitá pole mi ta myšlenka hlodala někde vzadu v hlavě. Včera jsem již brusle oprášil a přemýšlel, že vyrazím, nicméně byla už tma a zima a lenost ještě převládla. Ne tak dnes.

S Pepou jsme se poslední dobou začali podezřele často bavit o bruslích, přistihl jsem se jak koukám na naše stará "slalom" videa. Hlavně teda na Pepovu (však on ví… 🙂 a pomalu to uzrávalo. Dnes jsem již nevydržel a už na kole cestou z nádra zkoušel chladnost vzduchu. Měl jsem jasno – dnes vyrazím.

Bál jsem se, že bude naše stará dobrá stezka do Třech Dvor zadělaná od bahna, ale překvapivě nebyla. Radost. Myslel jsem si také, že budu jediný nadšenec na bruslích a omyl. Postarší páreček a mamina na bruslích tam už svištěli. Dal jsem si to jednou tam a zpět a bohatě mi to stačilo. Přeci jen tělo není ještě uvyklé 🙂 To se rychle spraví. Oprášil jsem všechny vychytávky z loňska, ano tělíčko nezapomnělo, jen na "Italia uno" (Pepa ví) jsem si zatím netroufl 🙂

Teď po jízdě mě nějak podezřele bolí kolena a mám těžké nohy, trénink bude nutný. Každopádně jsem naprosto uspokojen, konečně je tu zas jaro a s ním inline možnosti! A navíc mi postarší dáma na bicyklu pochválila otočku zezadu, takže mám nahoněné ego a zítra repete 🙂