Kokořínsko na kole

Další ročník (druhý) letního cyklovýletu s brašnami a s Pyroušem proběhl tentokrát v nádherné přírodě Kokořínska, chráněné krajinné oblasti posázené nezapomenutelnými "homolovitými" kopci… (1.8 – 4.8.2005)

 

Opět jsme vybírali destinaci na poslední chvíli, jen tak pohledem na mapu a výběr, řekl bych skvěle vyšel. Loňské Žďárské vrchy byly také dobré, ale předčasně ukončené mojím žlučníkovým záchvatem. Doufal jsem proto, že letos bude vše v pořádku.

Kokořínsko leží mezi Českou Lípou a Mělníkem, je to hustě zalesněná oblast posetá typickými kopci tvaru homole či kužele. Hlavní stavební jednotkou jsou kvádrové pískovce, území je rozčleněno množstvím roklin. Více informací zde.

Cyklotrip nám zabral 4 dny, Pyrouš otestoval nové kolo (jsem zvědav až dá vědět jak obstálo). Výchozím bodem byla pro nás Česká Lípa odkud jsme vyrazili na jih. Celkově jsme ujeli 140 km, několikrát se mi zajímavě resetoval tachometr, nikdy to naštěstí nepoznamenalo ujetou vzdálenost, zato čas i celková najetá se vymazali.

den 1 (24 km) Příjezd odpoledne vlakem do České Lípy, cesta do Zahrádek , kde jsme spatřili první baráky napolo zabudované do pískovcových skal a roubenky. Odbočili jsme k Novozámeckému rybníku, sledovali panoramata nad hladinou a pak se vydali Valdštejnskou lipovou alejí do Holan. Zapadalo slunce a Holanský rybník byl kouzelný. Za vesnicí jsme našli na skále příjemný flek na spaní a později ho i využili.

den 2 (54 km) Ranní Holany byly velmi fotogenické, dále jsme jeli oblastí plnou rybníků až do Stvolínek, se zabočením ke zřícenině Vítkovec, posnídali jsme v Motorestu u Čápa, na jehož komínu sídlila celá čapí rodinka a pak jsme vyrazili výšlap na homoli Ronov. Cesta byla brutální, jeli jsme luční cestou přímo kolmo na vrstevnice, nadmořská výška Ronova je 552 m, ale ten náročný výšlap stál za to. Nahoře je zřícenina hradu Ronov. Další naše cesta vedla pod vrchem Vlhošť, kolem Malého Vlhoště do zapadlé vesnice Chlum. Dýchla na nás atmosféra Zakarpatské Rusi, maličká neposkvrněná vesnička. Další výšlap na Maršovický vrch (515 mnm), kde je kamenolom, pak sjezd zpět do Chlumu a výšlap po turistické stezce mezi Strážným vrchem a Šedinou, zdlouhavé bloudění a jízda v nejistotě kde vůbec jsme. Turistické značení bylo špatné. Nakonec jsme našli správné rozcestí Sedlo pod Maršovským vrchem (400 mnm) a vyrazili Vůbčářskou roklí do Starých Splavů. Zapřísahli jsme se, že příště už s kolama budeme jezdit jen po cyklotrasách a ne po truristických trasách. Některé úseky prostě nešlo jet (hlavně tedy vyjet 🙂 Ve Starých Splavech jsme dali očistu v Máchově jezeře, našli místo na spaní nedaleko v borovicovém lese a zašli do putyky.

den 3 (46 km) Noc byla velmi nepříjemná, začalo totiž pršet, ze začátku jsme to ignorovali, pak se přikryli igelitem, ale nakonec k ránu to sílilo, tak jsme se zabalili a stihli dojet do blízkého kempu a obloha se protrhla. Dlouho jsme rozespalí čekali pod stanem u stolu na ping-pong, na kola nám stejně pršelo a při zeslabení deště jsme přejeli na nádraží. Přestalo, řekli jsme že vyrazíme, jeli jsme zadem kolem Mácháče po silnici vedoucí již Polomenými Horami, kolem kopce Borný. Cestou jsme bohužel opět zmokli, všechny věci nažmach. Posnídali jsme v Doksech a přemýšleli zda to nezabalíme, vysvitlo sluníčko – záchrana naše – a vypálili jsme na Kokořín. Cesta vedla Tachovem, kolem Tachovského vrchu, do Ždírce, Blatců a Tubože. Tam jsme byli kolem jedenácté, nad námi se tyčil hrad Houska a hlavně se rozzářilo slunce. U hodpody s originálním názvem Pod houskou jsme si vše vybalili a rozestřeli na lavičky a asfalt. Paní hospodská nám dala ranní pivko, slunili jsme se, otáčeli věci a radovali se, že se tak vyčasilo. Dali jsme i oběd a popojeli dál přes vísku Ráj Kokořínským dolem směrem na hrad. Cestou jsme ještě odbočili do rokle Močidla, v níž byla i rokle Apatyka, plná léčivých bylin a dojeli jsme až k rokli se zajímavým názvem: Náckova rokle. Vrátili jsme se zpět, bohužel řádně zabahnění a zasraní, protože cesta roklí byla "jen" turistická a navíc po dešti. Sjeli jsme údolím až pod hrad, nahoru vyšlápli a těsně stihli poslední prohlídku interiéru hradu v 15:50. Hrad Kokořín je zajímavý, ještě více zajímavý kastelán a nejvíce zvířátka žijící v hejnech na hradě, připomínající něco jako velkou myš a mající název plh velký. Zvíře prý dokáže spát sedm měsíců a má tělesnou teplotu sníženu na 4 °C. Probírá se z toho stavu prý tři dny. Zrovna ale žilo a ohromnýma kukadlama nás sledovalo. Chladným podvečerem jsme sjeli ještě o několik kilometrů níže Kokořínským dolem do vesnice Harasov, vzadu jsme objevili skautský tábor a vyjednali si tam spaní v podsadovém stanu (já to počítal naposledy jsem v něm spal před 16 lety, holt tee-pee je tee-pee). Večer jsme trávili v kiosku u rybníka u silnice, když zavřeli, dali jsme koupel a dojeli do tábora. Poseděli jsme u ohně s vedoucími, tábořiště hlídali, děti měly dorazit až za týden. Byla sranda.

den 4 (20 km) Noc ve stanu byla příjemná, v noci ani nepršelo, takže trochu zbytečná, ale co. Stálo nás to flašku vína usmlouvanou v kiosku. Den byl studený, zatažený a vlhký. Vyjeli jsme směr Mělník, dorazili do něj, projeli nahoře park a dostali se k vyhlídce na soutok Labe a Vltavy. Projeli jsme staré město nahoře, malé náměstícko a pak se vrátili dolů a na nádraží. Byla nechutná zima a foukalo, rozhodli jsme se odjet domů již tento den, původně jsme chtěli až v pátek.

Byly to skvěle strávené 4 dny a jen škoda že nebylo lepší počasí, po Kokořínsku by se dalo jezdit ještě mnohem déle. Silničky lemované zvětralými pískovcovými skálami byly příjemné…

DODATEK (8. dubna 2007): komplet fotogalerie vztahující se k příspěvku

3 komentáře

  • Anonym wrote:

    Kokorín es chileno lo heredo una hija de nuestra hermosa y pujante patria. Atte. Eneas

  • Pepa wrote:

    Odkazy na fotky nefunguji…

  • Pepo,díky za upozornění, už to funguje – jednalo se o zbytek problémů při (již dávném) přechodu na nové jádro Bloguje.cz…Přihodil jsem rovnou odkaz na kompletní fotogalerii z tohoto cyklovýletu.

Napsat komentář

Your email is never shared.Required fields are marked *