… aneb jak se z malého velmi příjemného festivalu stal velký, ale stále ještě příjemný festival …S tímto festivalem jsem vyrůstal, ze začátku ho totiž organizoval kamarád a tak jsme tam i my pomáhali. Nikdy – pokud jsem byl v doma – jsem nevynechal :). Konal se většinou mnohem později, mám pocit až snad koncem září, večer už byla zima a návštěvnost nic moc. Ale vždy člověk potkal mnoho starých známých a pořádně si to užil 🙂
Letos mě čekalo trochu překvapení. Po vstupu na Kmochův ostrov nás uvítala ulička vedoucí až dozadu k pódiu lemovaná stánky s jídlem, serepetičkami, tetovacími salóny, výčepy, sezením pod stříškami, divadelním/promítacím stanem, čajovnou atd. Radikální zlom. Kde jsou ty staré dobré časy?
Čekání na mou oblíbenou Znouzi jsme vyplnili popíjením piva se stánkem nabízejícím mexické stříbro za zády. ZNC v 16:00 byla vynikající. Pak už jsme potkávali staré známé, klábosili a z dáli poslouchali muziku. Dokonce stačilo i řádně sprchnout, ovšem velmi velmi silně. Poslechl jsem si blíže Blue Effect a Vypsanou fixu. Dál jsem se těšil ještě na Greenland Whalefishers, takové norské Pogues a tahle bandička mě taky rozproudila.
Vždy jsem byl zvyklý, že na koncertech lidi pařící byli vpředu v kotli a lidi poslouchající kus dál. Bohužel pro současné obecenstvo toto neplatí. Děti postávají vepředu, opřené o zábradlí a píší SMSky či pořizují fotky mobilem. Když se mi podařilo proskákat až dopředu, jedna slečinka mi i hrozila propálením cigeretou, pokud nezmizím zpátky a budu tam dále poskakovat. Bohužel její výhružky padly mimo a mé ignorování celé její osoby způsobilo, že se odsunula sama. Na jeden song jsem si užil první řadu, sám pogující pomatec a pak se vrátil zase zpět mezi své.
Festival jsem si – ač pozdějí celý v bahně – užil a jsem jen zvědav jak to bude pokračovat dál. Třeba za několik let…
fotky: Znouzecnost, Greenland Whalefishers
No Comments